Jak dělat podobiznu ptáka

... S nádhernou samozřejmostí je Josef Somr doma v důvěrném prostoru Violy, ale stejně tak je doma v Paříži, v parku Montsouris, na vojáčkově vycházce s ptákem na hlavě...

... Bohatou kulturou projevu a prožitku, moudře i hořce bilancujícího životní ztráty a nálezy, inspiruje Josef Somr i své partnery. David Novotný, nenápadný mladý muž, je s poezií opravdu zadobře, prévertovský humor či ironii interpretuje opravdu citlivě. Ozdobou tohoto tria je křehká, pevná, suverénní i plachá Bára Poláková, uplatňující i nádhernou francouzštinu a zpěv. Krásná slečna v černém může být erotickým idolem stejně jako hravou holčičkou nebo nenávratně zmizelou neznámou Barbarou. ...
(Marie Boková, Lidové noviny, 23. března 2010)

Osobnost měsíce — Josef Somr
Velký herec, jenom občas vystupující ve Viole, recituje básně věhlasného francouzského literáta prostě, civilně a neokázale, z jeho přednesu vystupuje bohatý vnitřní život a neomylný vkus. Při zdánlivě nejobyčejnějších momentech tohoto inscenovaného čtení vyvolávají Somrův témbr, dikce i dávkování pauz mrazení v zádech.
(Divadelní noviny, č. 5/2010)

... Vidět a slyšet Josefa Somra — takové příležitosti kromě občasných vystoupení v Divadle Viola „naživo“ prakticky neexistují...

... Do Violy stojí za to, kvůli mnoha podobám lásky i svobodě vznášejících se ptáků, rozhodně zavítat.
(Jan Kerbr, Divadelní noviny, č. 6/2010)

Pro tebe má lásko
Šel jsem na trh na ptáky
A koupil ptáky
      Pro tebe
      má lásko
Šel jsem na trh na květiny
    A koupil květiny
        Pro tebe
        má lásko
Šel jsem na trh na železo
    A koupil řetězy
        Těžké řetězy
           Pro tebe
           má lásko
A pak jsem šel na trh na otroky
   A hledal jsem tě
       Ale nenašel
           má lásko.

S verši Jacquese Préverta jsem se seznámila jako studentka gymnázia. Od té doby uplynulo mnoho vody ve Vltavě i v Seině a Jacques Prévert se mi stal přítelem z nejmilejších. Deset let jsme spolu prožili v inscenaci tehdy Poetické vinárny Viola — prévertovská koláž JAKO ZÁZRAKEM tu měla premiéru v roce 1973 a s Rudolfem Hrušínským a režisérem Josefem Henkem jsme dokonce část z ní vydali i jako gramofonovou desku. Jestliže se dnes v Divadle Viola vracíme k Prévertovi koláží JAK DĚLAT PODOBIZNU PTÁKA, mohu za sebe říci, že splácíme dluh. Můj dluh, kterým jsem se pokusila ostatní nakazit. Těžké to nebylo.

Dlouho jsme uvažovali o jménech těch, kteří nás s tvorbou Jacquesa Préverta seznámili a dodnes nově seznamují. Nakonec jsme se obrátili především k Adolfu Kroupovi, jehož překlady se nám jeví pro interpretaci nejvýhodnějšími. Z pera Jiřího Žáčka však zazní překlady básní Jsem jaká jsem a Mrtvé listí. Jiří Konůpek je podepsán pod mistrovským překladem aktovky V rodině, František Hrubín pod Písní hlemýžďů jdoucích na pohřeb a Jan Vladislav pod verši, které umějí víc než zasáhnout — Ta láska.

Jedním z nejznámějších zpěváků, kteří se k textům Jacquese Préverta celoživotně obraceli, byl Yves Montand. V jeho podání přivoníme k Mrtvému listí a Barbaře (hudba Joseph Cosma).

Jiří Pazour pro nás zhudebnil Jsem jaká jsem, duši Prévertovy milované Paříže pak vtiskl do melodií, které budou představení provázet.

Motto naší koláže zní: Jacquesa Préverta není nikdy dost. Doufáme, že vy, diváci, s námi budete souhlasit.

Jacques Prévert:
Je muž a je žena
Je muž a je žena
nikdy se neviděli
Žijí daleko jeden od druhého
a každý v jiném městě
Jednoho dne
čtou stejnou stránku ve stejné knize
současně
ve druhé vteřině
první minuty
své poslední hodiny
přesně.

Kočka a pták
Smutná vesnice poslouchá
Zpěv poraněného ptáka
Je jediným ptákem vesnice
A jediná kočka vesnice
Napůl ho sežrala
A pták přestává zpívat
Kočka přestává příst
A olizovat si čumáček
A vesnice vystrojí ptákovi
Nádherný pohřeb
A kočka kterou pozvali
Kráčí za slaměnou rakvičkou
Kde leží mrtvý pták
Nese ji děvčátko
A usedavě pláče
Vědět že tě to bude tak bolet
Říká kočka
Sežrala bych ho celého
A pak bych ti byla vyprávěla
Že jsem ho viděla odletět
Až tam kde je tak daleko
Až tam kde končí svět
Odkud se nikdo nikdy nevrátí
Byla bys neměla tak velký žal
Jen trochu smutek
A trochu stesk
Nikdy se věci nemají
Dělat polovičatě.

Vojákovo volno
Dal jsem svou vojenskou čepici do klece
a vyšel jsem si s ptákem na hlavě
Tak co
už se nezdraví
zeptal se velitel
Ne
už se nezdraví
odpověděl pták
Ach tak
promiňte myslel jsem že se zdraví
řekl velitel
Ale prosím nic se nestalo každý se může mýlit
řekl pták.

Jacques Prévert patří k nejznámějším francouzským autorům na světě. Ve své rodné zemi jsou jeho texty stálým bestsellerem. „Ano, nesporně existuje zázrak jménem Jacques Prévert,“ tvrdí literární kritik Gabriel Gros a dodává: „Prévert znamená pro lyrickou poezii tolik, kolik Charles Chaplin pro film.“

Na Prévertovy básně s názvem Jako zázrakem se kdysi do Violy chodilo celé jedno desetiletí. Naši novou koláž s názvem Jak dělat podobiznu ptáka s tehdejším večerem spojuje především stejné motto: Jacquese Préverta není nikdy dost!

Jacques Prévert se narodil 4. února 1900 v Neuilly-sur Seine. Vyrůstal v Paříži, která se stala jeho domovem a dějištěm mnohých jeho básní. Se svým otcem, divadelním kritikem, navštěvoval často divadelní představení. Později napsal také několik divadelních her a hříček pro malá divadélka. Po ukončení základní školy vykonával nejrůznější zaměstnání. Ta zaměstnání byla, jak sám prozradil, většinou nepřiznatelná.

Začínal psaním scénářů jako třeba Směšné drama, Hotel du Nord, Brány noci, Den začíná nebo nejslavnější — Děti ráje.

Jako básník se proslavil, až když mu bylo šestačtyřicet. Obrovského úspěchu zaznamenal básnickou sbírkou Paroles (Slova). Do té doby sice také publikoval poezii, ale nikdo ji — kromě pár jeho přátel — neznal. Byl pověstný tím, že své básně psal na ústřižky nejrůznějších papírků, účtenek z kavárny apod. a rozdával je na potkání. Kašlal na kariéru. Byl velmi družný, měl mnoho přátel. Miloval Paříž, miloval život, vznášel se s ptáky v oblacích, a přitom stál nohama na pevné zemi, „Zemi, která je hvězdou“.

Psal také texty k písním, které od roku 1933 zhudebňoval Joseph Kosma. K nejznámějším interpretům jeho šansonů patří Yves Montand či Juliette Gréco... Jacques Prévert byl nejen literát a filmař, ale také výtvarník. Proslul zejména svými kolážemi.

Prévert byl však příliš svobodného a nezávislého ducha, aby se mohl stát opravdovým členem jakékoli organizované skupiny. V mládí načas spolupracoval se surrealisty, později se stal čestným členem Patafyzického kolegia založeného Alfredem Jarrym. Byl také součástí avantgardní skupiny dělnického divadla Říjen.

V roce 1948 vypadl z francouzského okna a ocitl se na několik dní v těžkém kómatu. Zranění Prévertovi způsobilo vážné neurologické následky. Zemřel 11.dubna 1977 na rakovinu plic. Neodmyslitelná cigareta se mu tak zřejmě stala osudnou.

Když přijel loni do Prahy recitovat Prévertovy verše slavný francouzský herec Jean-Louis Trintignant, řekl o autorovi mimo jiné toto: „Pro mne je Prévert největším současným básníkem. Myslel jsem, že jeho poezii důvěrně znám, znal jsem se s ním dokonce osobně, ale když jsem teď znovu četl jeho texty, mnohdy mě něčím — nečekaným obratem, rytmem, druhým plánem, pointou — překvapily.“

Věříme, že Prévertovy básně, šansony, divadelní hříčky, pohádky pro nehodné děti, prolnuté autorovými vzpomínkami a útržky paměti jeho vynikajícího českého překladatele Adolfa Kroupy, vás potěší i překvapí stejně mile, jako potěšily a překvapily nás.

Z pohledu představitelů starší a mladé herecké generace nás Prévertovým světem plným hravosti, lásky a každodenních zázraků provedou Josef Somr, David Novotný a Barbora Poláková.
Scénář: Lída Engelová a Lucie Němečková
Scéna: Ivo Žídek
Kostýmy: Ivana Brádková
Hudební spolupráce: Jiří Pazour
Režie: Lída Engelová