Hrzánová přednáší celý Máj zpaměti, už to je samo o sobě hodno obdivu, a zmocňuje se ho suverénně a především — a v tom je dědicem Mistrů z Violy — dokáže vychutnat sebemenší odstín Máchovy voňavé češtiny a zprostředkovat hlubiny významů, do nichž se její a Horanského interpretace neváhá nořit s odvahou vroucně zamilovaného potápěče. Nádherné představení jednoho herce, vlastně herečky. (...) V Máji od začátku prostřela široký prodejní pult, na který vyložila všechny polohy svého širokého umění. Odtajnila i zasuté šuplíčky svého hlasového fondu a připravila celou kolekci gest. Všechno přetavila do strhujícího ohňostroje slov, oslavujícího všem známou poezii omračujícím způsobem. |
